Aleš

Převod z optiky na ethernet se děje na L2 ONT (viz obrázek), to je jen "hloupý" převodník. Ten je většinou umístěný v datovém rozvaděči nebo technické místnosti a za ním je metalickým kabelem připojený výše zmiňovaný router. Když se podívate na hlavní stranku administrace modemu, začíná přidělená IP adresa 100.69.xxx.xxx?

@Adolf.Shitler Nejčastěji používaný optický node má provozní teplotu od -40 do +55 stupnů a ano, lze ho umístit ven, ale prakticky to tak nebývá. Osobně tipuji, že třeba v Praze jsou z 90% uvnitř domu. Užitek je v tom, že v domě se dá lehce zřídit podružné odběrné místo, kdežto na ulici v chodníku se stejně většinou použije napájení z nejbližšího domu, kde je jistič, takže problém s přístupem to stejně úplně neřeší

@Adolf.Shitler Pokud myslíte optický převodník, tak v drtivé většině případů určitě není v chodníku nebo trávníku, ale právě ve sklepě domu, někdy ve venkovním sloupku. Ve starších částech sítě tam může být zesilovač nebo nějaké pasivum.

Kde je optický převodník záleží na typu použité technologie, může to být na patře, ve sklepě, ve vedlejším vchodě nebo i několik domů vedle. V té ''bedně'' může být jen pasivní rozbočovač nebo domovní zesilovač, ale i optický node.

@quadra2030 Asi žádný, právě proto mi přijde řešení, které jsem popisoval výše celkem elegantní pro obě strany, protože operátor má předávací bod na svém převodníku a zároveň zákazník má svobodu volby koncového zařízení.

@Altinik Já právě měl na mysli L2 ONT - čili "hloupý" převodník, za který si zákazník připojí vlastní router přes RJ-45, z toho ethernetu už leze čisté IPoE a IP adresa z DHCP, takže do převodníku se dá strčit přímo PC bez další konfigurace. Integrované ONT s routerem je v podstatě to samé jako SFP + nějaký router s šachtou - jen tady lze to SFP měnit. Takže tam potom vidím tu výhodu snažší diagnostiky a jasně vymezeného rozhraní pro předání služby. Např. v síti Vodafone se používá Nokia G-010G-Q

@Altinik Má třeba podle vás nějakou výhodu mít v Turrisu SFP místo ethernet WAN? Přijde mi, že i z pohledu zákazníka je to o větší kontrole při potížích - připojím notebook přímo do ONT a vím hned, kde je problém (jestli ve službě nebo někde v mém routeru/síti). Sám to tak v případě GPONu dělám.

Podporovat GPON SFP znamená pro operátora spravovat další zařízení u kterého ručí za funkčnost při upgradech sítě, což stojí čas a peníze. Benefit pro zákazníka v tom velký není a drtivou většinu zákazníků nezajímá, jak se služba předává, ale že je kvalitní. Největší problém je ale u SFP dle mého názoru problematické předávací rozhraní, u L2 ONT se dá garantovat a ověřit při reklamaci rychlost snadno i ze strany zákazníka, ale u SFP není jasný bod předání služby, zároveň je také složitější diagnostika typu pomalá rychlost přípojky apod.